Klouby praskají, kůže se krabatí a je více než jasné, že věk se pomalu hlásí ke slovu. Na zádech máme už několik křížků, ale v hlavě si hýčkáme mladost, zamilovanost i bezstarostnost. Někdy se cítíme vitální, plní života a společných možností. Jindy hledáme tichý kout, kam utíkáme před ruchy mladosti a veselí. Inu střední věk je opravdovým středem života. Snaží se držet mladosti i bezprostřednosti a zároveň ho ovládá vědomí zodpovědnosti i nastupujícího otupení. Je to věk přechodový, zrjící a utužující vztahy, tělo i duši. A ať uslyšíme cokoliv, ať nám budou nabízet jakékoliv doplňky stravy, nad samotnou vitalitu není! A tu máme každý sám v sobě. Někdo víc, někdo míň, ale máme ji. Stačí ji jen zachytit, pochopit a rozvíjet. Je v nás, po celý den ji hýčkáme, unavujeme i stravujeme. Večer usychá, aby se ráno opět probudila v plné síle rozpuknout a vykvést. Zavoní, omámí smysly a opět uléhá tam, kde ji opět najdeme. Hledejme, hýčkejme, chraňme a zrajme, abychom naplnili naše životní poslání.
Vitalitou proti neduhům a ještě dál...
Žádné komentáře:
Okomentovat