Ráno mě vítá svou pochmurností, studený vzduch se pokouší dostat do vnitřních prostor. Já pomalu otevírám oči, myšlenky se valí hlavou a jedna za druhou vyskakují a dožadují se mé pozornosti. Sotva jsem stačila procitnout, už jsou tady a neodbytně útočí. Vím, že musím vstanout a budu čelit dalšímu novému týdnu. V hlavě bzučí jako v úle, jen ty pilné včeličky si nějak dávají na čas. Já se kulím z postele, procházím bytem s myšlenkami na nový týden. Tu vidím žehličku, tam věšák na prádlo a kousek dál sedí medvěd a snídá. Vždyť to říkám, teď abych si ještě lámala hlavu co s medvědem v bytě! On nestačí jeden králíček, teď se budu ještě starat o jednoho starého medvěda. No snad bude aspoň hodný a bude se chovat pěkně ke mě i ostatním. Jinak bych jej musela vrátit. Ale kam vlastně? Kam se vracejí staří medvědi? Existují medvědí domovy důchodců či medvěďobince? To netuším, ale snad až tak daleko nedojdeme. Jak se zdá je medvěd docela učenlivý a umí po sobě dokonce i uklízet. Tak hurá, konečně pořádné zvířátko do naší domácnosti. Nehubuje, neodmlouvá, nešpiní prádlo a ještě umí uklízet. Štěstí se na mě opravdu usmálo a za chviličku vyjde i naše sluníčko. To pak bude radosti, veselí a ňufání, to i medvěd půjde stranou. Inu, co je malé, to je milé, co je staré, to je moudré, co je smyšlené, to se nikdo nedoví. Tak hurá za novým dobrodružstvím, zajímavými zážitky a plností pondělních prožitků!
Bez medvěda ani ránu, se sluníčkem do šantánu ...
Žádné komentáře:
Okomentovat