Kam se člověk podívá, všude se to hemží slovy a slovíčky. Výrazy se potkávají, proplétají ve větách a vytváří bohatost našeho jazyka. Mnohá jsou krásná, jejich samotné vyslovení člověka pohladí a mechově polaská. Válíme slova po jazyku, hrajeme si a čekáme na jejich vyslovení. Snažíme se využívat plnosti, všech zákoutí i mnohých záludností jazykových výrazů. A kolik že to máme neznámých slov? I když jsme přesvědčeni o tom, že svůj jazyk známe, stačí krátký, zvídavý rozhovor s dítětem a náhle zjistíme, že mnohá slova neumíme ani vysvětlit. U některých váháme s objasněním obsahu i významu. U jiných zase hledáme správná přirovnání ze života, které nejlépe vyjádří obsah slova. Co je ctnost, jak vysvětlit upřímnost a jaká je chudoba? Těžké otázky a ještě složitější nalezení odpovědi. Máme možnost vyjádřit dnešním jazykem ta slova, která běžně používaly naše babičky? Věřím že ano! Obsah a význam slov se nemění, mění se pouze náš lidský pohled na to, co právě ono slovo znamená pro nás, pro společnost, pro běžné použití. A ten, kdo čte a čte rád, má ušetřeno pátrání po významech slov. Mnohé se dočte, pochopí z kontextu a chrání náš nejcennější lidský dar. Dar slova - umí hýčkat, umí ublížit, má moc ovládat i poskytovat útěchu. Slova nezastavíš, ale vždy je važ, protože pokud budou řečena, nejdou vrátit!
Nechte lidi mluvit, držte se svých slov a činy budou následovat...
Žádné komentáře:
Okomentovat