Blíží se konec školního roku a s ním i různé diplomy, osvědčení a vysvědčení, za účast, znalosti či dovednosti. Děti se v průběhu roku snaží zvládnout mnohé nástrahy výuky, učí se novým dovednostem, návykům a znalostem. Je kupodivu, jak dalece je dítě formováno i samotným životem, mimo školní prostředí. Po létech jej budou provázet vzpomínky na školní léta strávená se spolužáky, ale mnohem více se bude vracet do krajiny dětství a naděje. I přesto, že si my dospělí myslíme, že děti za pár let zapomenou, nebudou si pamatovat jednotlivosti, počasí či chutě, které prožívali. Je zřejmé, že v dětech utkví alespoň vzpomínky na krásu jejich dětství, na ty chvíle, které prožívali v krajině bezpečí, milující náruče a chápajících dospělých. Snad proto si važme dětí kolem sebe, které touží být s námi dospělými. Je to pocta, která se nenabízí často a rozhodně nevydrží na věky! Pokud nás děti zvou do svého světa a stáváme se "dospělým dítětem", buďme na to hrdí. Je to čest a velká pocta, která nejen omlazuje, ale také nabíjí svou bezprostředností, smíchem a radostí nad drobnostmi.
My, dospělí, očekáváme pocty a vyznamenání, honíme se za úspěchem, kariérou a blyštivou nádherou dospělého světa. Ovšem to největší uznání získáváme z očí, úst a drobných doteků našich dětí. Nenechme si ujít žádnou příležitost, tkejme dětský svět tak, aby byl plný tajemných vzpomínek a radostného poznání, ke kterému se budou vracet, až sami vyrostou...
Dětskou dospělost a dospělé dětsví po celý zbytek života!
Žádné komentáře:
Okomentovat