Zvláštní záře, neobvyklé přítmí a specifické světlo dnes provázelo částečné zatmění slunce. Neodolala jsem, a asi jako většina zvědavých lidí, jsem vyrazila pozorovat tento přírodní úkaz. Vyzbrojena planžetou z diskety a svářečským sklíčkem jsem vyrazila do chladného dopoledního slunce, které bylo neobvykle studené. Samotné zatmění bylo doprovázeno postupným nasouváním měsíce do dráhy slunci a já jsem tu stála. Tak malá a nicotná, ve srovnání s velikostí a obřími rozměry toho, co se dělo na obloze. Nebyla jsem dnes asi jediná, kdo si kladl otázku, jak je vůbec možné, že já tady stojím, měsíc zakrývá slunce a nesrazí se! Každý si jde svým tempem, svou dráhou i svými kroky... Jde, posouvá se a vytváří kouzelné cosi, co mě zanechává stát v němén úžasu. Tady a teď, znovu až zase za dlouhých jedenáct let. Proto si uchovám ten vzácný okamžik v duši, aby mě hřál i těšil.
Hřejivé zatmění a měsíční slunce, každému dobrému člověku!
Žádné komentáře:
Okomentovat