Už bych tpo všechno chtěla mít za sebou. Umět tak posunout čas a opět se vrátit do klidnějších let. To jsme byli mladí, to nám šlo všechno hladce a nic nebyl problém. Všechno kvetlo a budoucnost se zdála jako příjemné putování životem. Stačil úsměv, pohlazení a vědomí, že dva je víc než jeden a svět byl to nejkrásnější místo k životu. S postupem času a let je budoucnost pořád budoucností, jen ty výhledy už nejsou tak růžové, jak se zdálo. Není to jen tím, že člověk stárne a moudří, ale je to i tím, že najednou jsme dospělí a my jsme těmi oporami, těmi, kdo foukají bolístky a uklidňují zrychlený tep. Vlídná slova a pohlazení patří našim dětem a blízkým, v dobách dobrých i zlých. Pro nás zbývají chviličky štěstí a pocit, že i toto trápení jednou skončí a bude zúročeno po všech stránkách.... Nezoufejme a mějme se rádi, jen tak přečkáme zlé časy.
Trápení bez zloby a mámení všem dobrým lidem!
Žádné komentáře:
Okomentovat