Nic

Co je a jak vypadá nic? Je to něco bez tvaru, bez barvy, bez chuti i bez vůně. Stále je to ovšem něco, co si lidský mozek nedokáže představit. Něco za našimi životy, něco uvnitř vesmíru, prázdnota, božské prázdno. Nic je a vlastně není. Existuje minimálně v psaném a ústním projevu člověka, ale fyzicky jej vnímat nedokážeme. Je určitá metafyzická kategorie představ, která vychází z života člověka a jeho poznání okolního světa. Je to individuální představa, která je zcela závislá na řadě faktorů. Já si nic nedokáži představit. Ne proto, že by mi snad chyběla fantazie, té mám poměrně velkou dávku. Ale nic je pro mě spojeno snad jen se smrtí, kdy se nic stává součástí lidské osoby. Pokud člověk žije, stále něco dělá, něco zkoumá, nad něčím přemýšlí, něco připravuje, s něčím se zlobí a na něco čeká. Lidský život je koloběhem drobných i větších událostí, které se dějí a které vytvářejí nás a naše životy. Proto si myslím, že nelze tvrdit, že nic nedělám, či nic nechci a po ničem netoužím. Pokud to někdo prohlašuje, pak neříká pravdu. I teď, kdy nedělám nic podstatného a přemýšlím si nad podstatou nic, tak něco dělám.... I to že sedím a bezcílně se dívám před sebe není nic. Je to něco, co dělám vědomě, protože to právě teď a právě tady chci dělat. Tedy opravdu existuje nic? Prázdnota, samota, temnota, to ano, ale nic ne! Vždyť štěstí nám nedávají věci jako takové, ale naše představy o nich. Pokud si tedy vytvoříme krásnou představu o nic, pak bude i nicota krásná.

Za krásami nicoty a ještě dál, kdo by se jí dneska bál?