Je to malé, je to chlupaté a krásně to hýbá nosíkem. Co to je? Ano napovím, je to králíček, ušáček. Pomalu se blíží velikonoční čas, se kterým jsou spojena mnohá chlupatá a pernatá zvířátka. Ze všech mám již od dětství nejraději právě králíčky. Snad možná také proto, že se nám jich doma rodila velká spousta. Já jsem je chodila pozorovat a vždy jsem se těšila, až vytáhnou svá chlupatá tělíčka z pelíšků. To pak bylo radosti a veselí. Hopsání a skákání, po zelené trávě i po dvorku. A co čert nechtěl, teď mám jedno takové malé chlupaté stvořeníčko doma. Je to rodinný mazlík, který se stal důležitou součástí našeho dne i života. Pokaždé, když přicházím domů, nejen že volám svůj pozdrav na syna a manžela, ale také se hned zastavím u klece a pozdravím našeho chlupáčka. Ten už po těch několika letech strávených u nás ví, že dostane pohlazení a večer i poběhání po bytě. Rád s námi kouká na televizi a někdy mám pocit, že by se rád přidal do důležitých hovorů, které spolu vedeme. No prostě si tam tak sedí, dívá se na nás a jen, jen promluvit. Asi se budu divit, až se jednou ozve, i když já vím, že si rozumíme i beze slov. Stačí oči, pohyby a malá králičí gesta a já vím, co by si Šmudlík přál. A hádejte, plníme mu jeho přání? Inu, kdo ví, ten odpoví.... Tak hurá za králíky, králíčky, šmudly i Šmudlíčky, hurá za sluníčkem i teplíčkem.
Nádherné odpoledne a krásný večer ve společnosti chlupáčů i chlupáčků!
Žádné komentáře:
Okomentovat