Copak to tu zase máme? Otázky se hrnou z úst! Kdopak na ně odpoví a kdo bude mít půst? Nevím, váhám, přemýšlím, odpověď si promýšlím. Není snadné být si jistý, v každé chvíli mít mozek čistý. Někdy prostě je to tak, že ač přemýšlím jako drak, odpověď mě nenapadá, až mě z toho bolí hlava. Dnes už žádnou otázku, prosím raději půjdeme na procházku. Při chůzi se krásně myslí, co to tam je, hlava syslí? A jsme zase nazpátek, hlava plná obrátek... Šrouby jedou, mozek myslí, od hloupostí se zase čistí. Já si přeji jediné, ať už otázka mě dnes mine! Potom bude klid a mír, za oknem tu sedí výr. Kouká na mě, tiše houká a moje hlava zas si brouká. Raději odpovědi vymyslím, kde kdo sedí. Napíšu si básničku, pro kluka i holčičku. Uvařím a vyperu, no a pak už den se choulí k večeru. A já si sedím, přemýšlím a na otázky už nemyslím...
Odpovědi, co všechno vědí, každému!
Žádné komentáře:
Okomentovat