To já...

To já jsem ten,
co vlasy si kroutí.
To já jsem ten,
co myšlenky bortí.

To já jsem ten,
co srdcem si zpívá.
To já jsem ten,
kdo stále se dívá.

To já jsem ten,
kdo lásku Tvou sdílí.
To já jsem ten,
kdo v Tvé přízni jen síli.

To já jsem ten,
kdo sílu Ti dává.
To já jsem ten,
co s Tebou vždy vstává.

To já jsem ten,
kdo sebe má rád.
To já jsem ten,
kdo postaví hrad.

To já jsem ten,
kdo bližní své hlídá.
To já jsem ten,
co nálady střídá.

To já jsem ten,
co radost si nese.
To já jsem ten,
co se o své blízké vždy třese.

To já jsem ten,
co přemýšlí stále.
To já jsem ten,
kdo řekne Ti dále.

To já jsem ten,
co smíchem vždy sílí.
i když je vichr a
vše nad moje síly.

To já jsem ten,
kdo píše Ti krásně
a nejenom tyto
veršíky, básně.

To já jsem ta,
přešťastná žena,
co ví, že má
i když nemá...

To Ty jsi ten,
kdo se mnou rád hřeší,
i když nás přízraky trošičku děsí.

To Ty jsi můj život i láska a poznání,
bez Tebe nejsem nic,
jen malé klepání.

To my jsme si dali
svůj dar malý, smělý,
který nám roste
a s námi se dělí.

O radost, o lásku,
o cesty necesty,
o  štěstí na světě,
plném překážek
i klestí.

Jen my tři jsme ti
co věrni si zůstanou,
i když se bouře
nad světem přeženou!

Já, Ty i Kulíšek,
tvoříme pelíšek,
krásy a poznání,
co chmury vždy zahání...

Díky Vám za blízkost,
díky Vám za lásku,
těším se opět
na dlouhou procházku.

Půjdeme lesem
a půjdeme údolím.
Zdoláme vrcholky,
světa i života.

Od teď už navždycky,
budeme spolu,
i když půjdeme nahoru,
či dolů!

Krásný den pro své kluky, kteří jsou mi nade vše milí...