Poslední sbohem je třeba dát i těm, které má člověk rád. Těžké jsou chvíle loučení, kdy není návratu a zůstává jen prázdné místo. Nikdy však nezůstane sám, ten, který má otevřené srdce. Jen ten člověk má naději na nové prožitky, nové radosti i jedinečné dny. To co se zdá být posledním dnem, může být začátkem, může být snem. Proto snad nemusí člověk být smutný, žádný odchod není nutný. V myšlenkách, vzpomínkách, útržcích stop je každý z nás zachován, až za hrob... Zatlačím slzu a tváře se usmějí, andělé nebeští, už nás tu nechtějí. Každičký máme svůj života osud, který se naplní, odsud až posud!
Laskavé vzpomínky a vzájemné naplnění všem...
Žádné komentáře:
Okomentovat