Nepochopím, jak se mohou chovat lidé kolem mě tak strašlivě. Nepochopím, proč jsou vyráběny problémy tam, kde nejsou. Nepochopím, proč stojí někomu za to, zajímat se o druhého jen tehdy, aby získal podklady k pomlouvání. Nechápu, kde se v člověku bere zloba a nenávist. Věřím totiž v to, že člověk je od podstaty hodný, zlým ho dělají okolnosti. Snad proto je dobré hledat účinné možnosti posilování důvěry, sebepoznání, duševního vyrovnání, obecně sebe sama, abychom vždy dokázali nalézt dostatek dobrého, proti špatnosti. Vím, že stále budu narážet na mnoho pro mě nepochopitelných lidí i událostí. Přesto věřím, že to co mám uvnitř mě ochrání, před nakažlivými chorobami úkladů a nevraživosti. Jen s laskavým srdcem a morálními zásadami lze dostát všemu, v co věřím a čemu věřím. A ve chvílích váhání budu hledat pomoc u těch, kterým věřím...
Nepochopením k uvědomění si vlastní radosti a lásky!
Žádné komentáře:
Okomentovat