Není čeho se obávat. Všechno je v pořádku a nic se neděje. Těmito slovy se snažíme uklidňovat již několik měsíců, ale bohužel pomalu začínají docházet slova podpory. Vrby jsou plné stesků a zřejmě nic dalšího nedokáží pojmout. Samy by potřebovaly přepustit trochu z nahromaděných zbytečných obav někam dál. Možná by stačilo jen několik málo minut ve vlídném prostředí našich lesů. Možná jen pár chvil, kterých se nedostává. Možná i něco málo nečekaně milého by dokázalo změnit vnitřní nastavení. Skutečnost není nikdy tak černá, jak je malována. Přesto je zde mnoho věcí, které straší v hlavě. Nemusí to být nutně blížící se začátek školního roku. Stačí jen vědomí, že někde je něco, co nelze ovlivnit. I když víme, že ovlivnit můžeme jen to, co s námi opravdu souvisí, rádi bychom zabránili neskutečným skutečnostem. Byť se není čeho bát, možná stačí si jen v plnosti duše přát!
Bubáků se neděsím, bílou vlajku vyvěsím...
Žádné komentáře:
Okomentovat