Že věci nejsou, jak se zdají. Že všichni něco povídají. Že člověk věří člověku. Že láska je až do věků. Mnohé pravdy kolem nás plynou. Nikdy nesplynou do výše cest, které mají člověka vést. Vždycky hledáš, zkoumáš, pátráš. Málokdy však celek získáš. Jedni mluví, druzí plynou, společně se často minou. Když se dílo podaří, člověka to prozáří. Zlatou, hnědou, stříbrnou, za každičkou kudrnou. Tam, kde slunce nezáří, tak se tolik nedaří. Tam je smutno ve tváří, čísla běží v kalendáři. Když se mraky převalí, radost, lásku odhalí. Potom je to nádhera, která v srdci vyvěrá. Která chmury zacvhátí a radost k nám zas navrátí...
Stříbro, zlato, brilianty, nejsou přeci dobré fanty!
Žádné komentáře:
Okomentovat