Nenapadá mě nic a přitom všechno. Nedělní pomalost se přesouvá do mého vědomí. Já tady sedím a vnímám spomalení každého svalu. Oči se pomalu zavírají a den se mění v sen. Nejprve pomalý a za chvíli rychlejší a rychlejší. Kde to jsem? Co to je? Řada, kvázy, nohy, horko, voda, ásot, neutišitelný hluk davu. Blik. Pavu od konce k začátku a od začátku do konce. Pořád v jednom tempu, nezrychluji, nezpomaluji. Jen plavu a plavu. Blik. Fotím, připravuji záběry, směřuji osoby a čekám na správný okamžik. Blik. Vyřizuji formuláře, vypisuji termíny, zkouším a nervózně pobíhám. Blik. Hladím srst králíka, veverky a psa. Kde vy jste se tu vzali? Blik. Je ráno, horké slunce se opírá do závěsů, těžký vzduch se převaluje v místnosti a pan Králik si jen tak leží v mých bačkorách. Je ráno, čas vstávat a začít další den!
Dnes je neděle, nic se neděje...
Žádné komentáře:
Okomentovat