Nohy dlouho nevydrží v klidu. Ví, že příležitostí je tak mála, a proto se touží rozběhnout. Na blízké kopce, vzdálené cíle a neskutečné vrchly. když nohy poručí, tělo musí poslechnout. Proto vyrážíme znovu do kopců, abychom se radostně vystavili sluníčku, větru ve vlasech a kilometrům v nohách. Není totiž nic báječnějšího, než se dostavit na start, vyrazit k cíli a užívat si společně strávených chvil. Těch bude opět tak málo a budou chybět vždy, když slunce zajde za mraky a den bude kratší, pochmurnější. Právě proto je fajn i užít radostných chvil, které budeme znovu a znovu prožívat, až to bude potřeba.
Vzhůru do kopců, ebát se blbců...
Žádné komentáře:
Okomentovat