Tak nám to pomalu padá. Stromy se zbarvují, vlasy šediví a ptáčci se chystají k odletu do jižních krajin. Děti už připravují aktovky, studenti sčítají dny prázdnin a my dospělí jen s údivem pozorujeme, jak se léto mění v podzim. Rána už jsou chladnější, noci přicházejí dříve a další část roku je za námi. Jak rychle to uteklo v neklidném čase karantén, virů, dezinfekcí a obav. Co přijde tušíme jen díky přírodě, ostatní nám zůstává skryto. Pod rouškou vědomé nevědomosti i nevědomé blaženosti. Zřejmě to tak mělo být a má. Dneska už nemá cenu se trápit, ani bráit zřejmému. To přijde, ač my bychom raději zůstali. To je život, běží, neptá se a nesmlouvá. Nabízí a uskutečňuje, jen tak jak dokáže, jen potud se ukáže...
Přeskočíme - doplníme!
Žádné komentáře:
Okomentovat