Dusno. Horký pot se z člověka jen valí. Teplota stoupá, tlak klesá. Hlava padá a oči se pomalu zavírají. Ani káva nepomůže probrat letně unaveného člověka. Samotný pohyb v horkém dni je tím nejhorším, co se člověku může udát. Mít možnost jen tak si v poklidu plynou. Ležet, nechat se ovívat vánkem a čekat, než se vrátí podzim. Ten, kdo nemůže, musí a nezbývá mu nic jiného, než se obrnit trpělivostí a dostatečným množstvím vody. Blahodárného moku, který ulevuje, naplňuje proudem čistého já a zároveň osvěžuje. Snad proto jsou tyto horké dny tak splývající. Nesou teplo, chlad, vlhko i suchý závan, prosycený vůní suchého obilí, sušící se trávy a dozrávajícího ovoce. Mísí se tisíce vůní, zvuků, hlasů, tvarů i všemožných částí, které jindy nepoznáš. Jen léto jim dává křídla a usměrňuje jejich kořeny...
Kveť tam, kde máš kořeny!
Žádné komentáře:
Okomentovat