Kam se dneska vydáme, tam bloudíme. Cesta, která by tu měla být není. Naopak je tu něco, co lze s dobrou vůli považovat za pěšinku. Přeskočíme potok, vydrápeme se až ke stezce a stoupáme přes hřebínek dál. Značka se ztrácí někde v lese a klikyháky se napojíme na Pinďuláka. Sice ještě nejsme na vrcholu, tem je však na dohled. Poslední stoupání k Radhošťi, studené osvěžení a zase míříme dál. Dálnicí až k Pustevnám a pak po dvou kolech, čtyřech brzdách až do Ráztoky. Že toho bylo málo? Pak nezbývá než znovu vyjet až k vrcholu a posvých zase pěkně dolů. Sice bez Dolfíka berdíka, ale za to pořád a stále doprava i doleva, až k hotelu. Po dvaceti třech kilometrech ušlapaní, unavení a pěkně zpocení, se těšíme do sprchy a zdejší jídelny. Co bude, to bude, hlavně, když bude!
S kolenem za medvědem...
Žádné komentáře:
Okomentovat