Co to na mě kouká z křoví? Kdopak to ví, ten odpoví. Já si jistá nejsem stále a tak čekám až řeknou dále. Dneska, zítra, pozítří, myšlenky se rozjitří. Věci krásně pochopují, v zástupech si vykračují. My jen na svět koukáme, nic moc zatím neděláme. Až se slunce rozjede, pojedeme medvěde. Pojedeme na výlet, poznávání je můj svět. Vyrazíme do údolí, kde mě nohy nerozbolí. Vyskočíme na kopec, prožene nás sám skopec. Vedle sedí kravička, v batohu je lahvička. My se krásně posilníme, na cestu zas vyrazíme. Abychom se dostali, do Podolí, do haly. Až pak přijde déšť a mráz, neskončili v ráz. Aby každý mětl to rád, věděl, že je kamarád. Proto dneska končíme, myslíme i na jiné. Myslíme a uvažujem, věci běžně nahrazujem. Od prvního k druhému, pejsku našemu malému. Sice je to králíček, co sní mnoho mrkviček. Nám to ovšem nevadí, s dobrou náladou nás navnadí...
Neboj se a užívej, krásnou sobotu též měj!
Žádné komentáře:
Okomentovat