Od okamžiku k okamžiku střídá se život. Plyne, bublá, klokotá, jako voda v horském potoce. Jednou studená, že ruce mrazí, jindy osvěžující v horkém letním dni. Na tvářích střídá se úsměv a zadumaný výraz hlubokého zamyšlení. Všechno je kolem propojeno na vlně radosti, či smutku a my se s pocity čehosi neuchopitelného vnořujeme do světla i temnoty. Uvolnění střídá stísněnost, pokora pýchu, vzlet svůj pád. Jsme součástí koloběhu ničeho i všeho, co nás přesahuje a naplňuje radostí, štěstím i smutkem a bolestí. Samotné procítění pocitu je lékem, jež sklání hlavy před velikostí života. Nakupené napětí, domýšlivost, pýcha a nespokojenost zavírá srdce i hlavu před hlubokým myšlením. Naopak pokorné naslouchání tomu, co vplouvá do našich životů, je hojivým krokem ke správnému vnímání světa kolem nás. Srdcem, hlavou, myšlením a poznáním jsme schopni stát se tím, kým opravdu můžeme být. Sami sebou či sami s sebou...
Pokorně žít, v duši mít klid!
Žádné komentáře:
Okomentovat