Lidská společnost se propadá do strachu. Před několika lety se ještě zdálo, že naše možnosti jsou neomezené. Lidské výtvory budují lepší svět a nic nehrozí živým osobám. Každý člověk měl právo mít stálé zaměstnání, mohl vytvářet svůj vlastní svět v rodinném kruhu. Od prahu dospělosti jsme věřili v sílu ekonomiky, kterou jsme vždy využívali k zabezpečení své budoucnosti. Budujeme zářnou budoucnost sobě i svým dětem a jsme ovládani pocity stability, naděje a prosperity. Žádný černý mrak na obzoru a nic nenasvědčuje narušení poklidného života. A přesto zažíváme mnohé události, jež mění stávající svět a vytváří novou éru. Mimo nás, mimo naše možnosti, pouze s vědomím, že takto to muselo být. Od jistého okamžiku se obavy stávají součástí tohoto světa a jen málo lidí dokáže nalézt cestu ven. K opravdovým jistotám, novým hodnotám a opravdu plnohodnotnému životu. Den střídá druhý a každý máme tendenci vzhlížet k vyšším autoritám, s prosbou o pomoc. Zapomínáme, že strachy, obavy a krize jsou také cestou. Ta vede přímo a nese s sebou nutnost vypořádat se s dennodenností. Stačí se zastavit, z hluboka se nadechnout a s jasným rozumem zahat negativní pocity z vlastní duše. Vnitřní strach je totiž největším nepřítelem každého z nás. A tak se nebojme pozorumět svým strachům, čelme jim s rozvahou a nahlížejme situace z takové perspektivy, které jim přísluší. Jen tak dostojíme tomu, co obsahuje odvaha, kreativita, moudrost a vnitřní souznění.
Neboj se strachu můj starý brachu!
Žádné komentáře:
Okomentovat