Ručičková

Kvete město,
kvete těsto,
kvete celý svět.

Málo ticha,
trochu míchá
stále kýchá.

Od rána až do večera,
budem mučit naše těla,
zítra trošku polevíme,
na lavici pohovíme.

Copak dneska,
copak dáme?
Marmeládu
pomlsáme.

K tomu trošku
rozinek,
ať je veselý
podzimek.

Že nás jaro
jen tak míjí,
všude kolem
mnoho zmijí.

My se ovšem
nelekneme
a do oken
vylezeme.

Budem zpívat,
budem hrát,
do rána se
radovat!

Trošku jenom trošičku, podej mi svou ručičku...