Všechny cesty někde začínají a někdy končí. Jako život, který počíná zrozením a končí ve smrti. Vlastně si ani neuvědomujeme, že každý krok, který učiníme, je krokem cesty. K dnešnímu obědu, k postavení domu, k prostému lebedění či vyšší moci. A tak neuvědomujíc si kráčíme každým dnem, minutou i sekundou za tím, co jsme si předsevzali. Na svých cestách se potkáváme, míjíme, střídáme a proměňujeme. Jednou jsme poutníci, jindy doprovázející. Někdy váháme, jindy směle a s odvahou kráčíme vstříc novým začátkům. Končíme i začínáme, procházíme i odpočíváme. Tak stále a pořád dokola, než pochopíme. Štěstí, lásku, porozumění a souznění nenajdeme cestou, tu musíme mít uvnitř sebe sama. Cesta nás dovede jen k lidským dílům, svá vlastní díla a poklady nosíme vždy s sebou. Stačí pořádně otevřít oči, srdce a duši, neb těm láska sluší...
Můj pohled je tam, kde své srdce mám!
Žádné komentáře:
Okomentovat