Počasí jako na obrtlíku změnilo svou tvář. Včerejší rozzářený a slunečný den je ten tam. Dnes se příroda myje od pylového povlaku a zalévá každičkou píď své budoucí úrody. My jen s nostalgií vzpomínáme na čas, který mohl být jen náš. Uzavřeni ve vnitřních prostorách, připoutáni k povinnostem čekáme, zda se podaří uskutečnit alespoň drobný výlet. Je celkem jedno kam, hlavně abychom se dostali ze čtyřech zdí, které nás stále obklopují. Jiné roky jsme již měli v tuto dobu za sebou mnohá poznání i staré cesty. V nohách již mnohé jarní kilometry, ale letos se nám to nějak nedaří. Od počátku roku jsme v jednom neustálém vleku událostí, které jsme nezapříčinili, ale velmi nás ovlivňují. Byť na tom nevisí naše štěstí, spokojenosti nám současný stav nepřidá. Přeci jen milovníka přírody, venkovních procházek, krásných květinek, horských výhledů a prošlapaných bot neuspokojí jen cesty do práce a zpět, koloběh u plotny, žehlícího prkna a domácích prací. Takže přírodo, vesmíre, prosím dej nám čas, abychom i my se mohli nadechnout a volněji dýchat!
Z hluboka nadechnout vnitřní hlas poslechnout...
Žádné komentáře:
Okomentovat