Neskutečně se pachtíme za svým. Procházíme dnem i nocí temnými lesy, abychom na konci uviděli světlo. Zářící kotouč slunce, které je připraveno osušit každičkou slzu na našich víčkách. Barevný kaleidoskop, čtyři slova, táhnou se tam a zpět. Není čas na velké přemýšlení, nutno jednat. Být, vnímat, probíhat, nestát a stále žít! Jedno je proměněno do druhého, dnešek je zítřkem a včerejší čas se stal voláním budoucího. Jen tak je možné být v našem světě bláznovství, jež nespadá nikam a prochází vším. Cesta? Nikoli jen krok za krokem, nemá cenu napínat síly, nezměníme nezměnitelné, jen umoříme již tolik soužené. Snad proto buďme tím kým jsme. Stůjme si za svými pravdami, přemýšlejme o svých chybám a radujme se z úspěchů. Nic dalšího nelze činit, protože kroky naše jsou nevyzpytatelné...
Mířit, jen láskou se pýřit!
Žádné komentáře:
Okomentovat