Přijdou v životě chvíle, kdy si říkáme, že vše je marnost nad marnost. Nic nemá smysl a každý životní krok je jen dalším krokem nad propastí. Kdy se zdá, že slunce se schovalo do mlžné oblohy a již nikdy nebude svítit. Černočerná tma nás obalila, naše myšlenky jsou temné a každý krok je těžkou zkušeností. Stojíme, váháme, hledáme, tápeme a někde v hloubi duše věříme, že snad někdy bude líp. A tu náhle z nitra na nás zavolá vzpomínka. Paprsek, snítek, peříčko, které svým samým bytím oživuje skutečnost. Drobně ozařuje dny a vysílá jasný signál, nic neni ztraceno. Naše vnitřní dítě je tu stále s námi, upevněno a spojeno s tím nejkrásnějším, co může být. S dětstvím a nadějí, že všechno je v pořádku a jak má být! Ona dětská nevinnost pomůže překonat i nejhlubší propasti a rozsedliny dospělého světa. Držme se jí, pečujme o své vnitřní dítě a ono nám to tisíckrát vrátí...
Odchody a návraty, vykoupí všechny ztráty!
Žádné komentáře:
Okomentovat