Burácení, hřmot a třaskavé tóny. Nohy v běhu a hlava v jednom velkém úleku. Zvuky tříštící se o zrcadlo na vodní hladině a jemné šepotavé poryvy vánku dávají tušit, že klidné chvíle se pomalu přeskupují. Viditelná znamení, jež rozeznáváme a dekódujeme s nadhledem nám vlastním. Víme, že je čas, který se pomalu naplňuje a je potřeba jej vyplnit tím, co je důležité. Láskou, pochopením a porozuměním, kterého je kolem tak málo. Každý má totiž svou jasnou představu toho, co je důležité a ostatním se nemíní zabývat. A přitom těch znamení je! Slunce, sníh, vítr, naděje, zdraví, láska, společné sdílení, ochrana, lidskost... Každé pak má své silné i slabé stránky, jež rozvíjí naše kognitivní dovednosti na úkor těch druhých. Díky nim se může rozvinout vizuální inteligence, kritické myšlení, představivost a reflexe. A to je přec důvod, proč bychom se měli pečlivě rozhlížet kolem. Přehlížení neobjevuje, zpomaluje. Jen rozpoznané známky blížících se změn, můžeme dále využít a přetvořit v to, v co doufáme!
Nic se neděje, hlavně že je naděje...
Žádné komentáře:
Okomentovat