Řádit a přitom to nepřehnat, slavit a přiotm si držet řád. Jíst a zvládnout své sytosti, pít a být stále tou bytostí. Nemuset hledat vytáčky, proč nechodím rovně, ale pořád do zatáčky. Nebrat nic do rukou čistého, aby nebylo fleku mastného. Být stále nad věcí a mít svůj řád, to bude od teď už napořád. Nedělat věci jež nemusím, rovně se projít pokusím. Schody jsou zrádné, vysoké, propady potom zas hluboké. Hlava se motá, chytáš se auta. To však ti ujíždí, už sedíš na hýždích. To byla slavnost, to bylo slávy, vypadáš vesele, že jdeš z oslavy? Nešlo to jinak a tys musel si dát, kdo to hned neviděl, nepozná řád. Chápu, že člověk si společnost žádá, počkej však na zítra, budou bolet tě záda. Za to to nestojí, to je jen pro zlost. Člověk má vědět, když už má svého dost. Jídla i pití, dárku i kvítí, pro jednu stopečku sluníčko svítí. S druhou a třetí, čas rychle letí, s pátou až desátou, už máš náladu navátou... Pokud je veselo, pak je to fajn. Pokud je mrzutě, pak musíš na kutě. Ač už jsi dospělý, ač už jsi stár, nic z tebe nedělá nedělní star! Slavnost je u konce, věci dám do hrnce, ty budeš v posteli, než výslužky se rozdělí...
S opičkou spát, zítra budeš asi rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat