Týden utekl jako voda a já nemůžu uvěřit, že jsme kdy byli na horách. Jak je to možné, že ten život tak rychle běží? Jak je možné, že během jednoho dne jsi tam daleko a pak zase tady, doma. Je vůbec možné zachytit každičký okamžik dne, který přožíváme? Nebo opravdu žijeme a pamatujeme si to, co nás významně ovlivní. Netuším, i když si stále říkám, že zpomalením sebe sama, zpomalím i prožívání svých dnů. Nevím, zda je to opravdový recept na uspěchanost dnů. Vždyť ještě včera byl večer a už je zase další ráno. Dlouhá noc, výtečný spánek a klidné sobotní dopoledne, které umíme využít ke smysluplným aktivitám. Ale přesto, už je zase poledne, bude oběd, pak úkoly, povinnosti, nákupy a sotva jsme se probrali ze snů, už je tady další večer! Ještě, že aspoň rozlišujeme dny a noci, jinak bychom už byli úplně někde jinde a někým jiným.
Neboj se spát, budeš se mít více rád!
Žádné komentáře:
Okomentovat