Co člověka vysílí, to ho mnohdy i zocelí. Tam, kde si připadáme, že jsme poslední, vždy totiž napínáme síly tak, abychom dokázali posunout svou hranici. Nikdo z nás nechce být tím, kdo zdržuje ostatní, či nechápe skutečnosti, které již byly mnohokrát řečeny. Každý chce být vítězem a začít pocit zadostiučinění, který s tím je spojen. Všichni proto bojujeme, někdo s větší silou, jiný jen tak trošičku. Ovšem bojujeme, prorážíme zábrany a uskutečňujeme své cíle, které mohou být jen maličkým posunem vpřed. Ale mohou to být i obrovské cíle, měnící celý dosavadní život člověka. Snad i tady platí, že chviličku budeme mít pocit poslednosti, ale za nějaký ten okamžik, uběhnutím několika málo vteřin zjistíme, že zrychlujeme. Doháníme ty, kteří vystartovali notnou chvíli před námi. Už, už je doháníme a za okamžik už nejsme my těmi posledními. A tak se propracováváme na start další etapy života. Prokousáváme se dny, týdny a měsíci, abychom na konci svých dnů mohli říct. Žil jsem přátelé a žil jsem rád...
Život je šance, neboj se tance!
Žádné komentáře:
Okomentovat