Jistota, pevný bod a středobod vesmítu života člověka. Něco, co se nemění a je stále přítomno, ať se pohybujeme kdekoliv. Zrcadlo našeho vesmíru, který se poutáme ke stavu tady a teď. Jsou jistoty, které musíme mít a pak nejistoty, jež chceme prožít. Vnímáme svět kolem sebe a hledáme jistotu každodenního probuzení, světla i pohlazení. Přestože toužíme po stálosti, vyhledáváme vše, kde jsme nestálí. Sami v sobě můžeme zažívat mnohá odpoutání se a evokativní procesy. Pomocí lidské schopnosti imaginace, si umíme vytvářet v hlavě obrazy, využívat obrazotvornosti při čtení, psaní, běžném vidění i hlasitém zpěvu. To je ono, co nám napomáhá spoluvytvářet obrazy světa, života i jednotlivých postav. V rámci niterných prožitků spojených s četbou, vnímáním filmů či uměleckého projevu sólistů opery, zažíváme procesy hlubokého vpisování si do sebe sama. V takovou chvíli jsme spojeni, a zároveň jsme schopni sdílet, prožívat pocity s někým jiným, aniž se vzdálíme svému vlastnímu já. Je to schopnost vplouvat do jiných světů, opustit a přitom pevně zůstat spojen s vlastním světem. Je to cesta do jiných životů, nápad i skutečností, kterou si propůjčujeme od těch, jež nás doprovází. Byť je to proces neúplný, částečný a nekompletní, je spojen vždy s námi samotnými. My jsme tím zvláštním místem, kde se odpoutáváme sami od sebe, a přenášíme se k ostatním. Přitom se učíme, co znamená být člověkem, se všemi vlastními očekáváními, pochybnostmi a emocemi, které bychom mnohdy jinak nepoznali. Mějse tedy s sebou samými dostatek kognitivní trpělivosti, umějme se pohroužit do imaginárních světů, životů a pocitů těch, kteří jej obývají. Empatií a hlubokým porozuměním nepřijdeme o nic a získáme mnoho!
Čti a vnímej, příběhy prožívej...
Žádné komentáře:
Okomentovat