Kolik věcí se člověk dozví, aniž se ptá. Jak moc se dokáže stydět za výroky těch, kteří jej obklopují. Kde brát sílu na skutečný život a nemuset sahat do zásob? Trocha energie se musí schovat na opravdu složité problémy. Nepotřebujeme dostat se na dno a nemít z čeho jít dál. Snažíme se kumulovat vždy a všude tolik, kolik jsme schopni. Těšíme se na zvláštní příležitosti, které nás nabíjejí pro další období. Ať se stane cokoliv, víme, že jaké si to uděláme, takové to budeme mít. A pak příjde náraz na realitu všedních dnů. Problém střídá problém, pseudořešení se tváří jako to nejlepší, co lze udělat Krátkodobá rozhodnutí činěná bez rozmyslů a následování cesty do hlubin vesmíru. Někde tam pak stojíme, čekáme a hasíme to, co bylo učiněno a nemělo být skutečným výsledkem. Trávíme hodiny a hodiny při nápravách chyb ostatních a zapomínáme na své životy... Otázka je jasná, chceme takto žít? Stále pomáhat a nevidět výsledek? Zachraňovat to, co zachránit nejde? Hasit cizí ohně a nemít pak ani jiskřičku do svého života? Já pravím, ne! Dost, konec, finito anito. Nechme je, ať si padají, nic jiného už udělat nelze.
Myslet na jiné, ovšem bránit si ve vlastním životě to jediné!
Žádné komentáře:
Okomentovat