Nechci a ani nemám důvody vysvětlovat své pohnutky, proč něco dělám tak, jak dělám. Každý by si měl nejprve promyslet, co by dělat měl a chtěl, a následně se ptát, zda to opravdu dělá. Než jen tak bloumat světem, ptát se, kritizovat a hodnotit rozhodnutí druhých, kteří něco sledují a někam pádí. Otázky proč jsou na místě, ale ne tehdy, když jsou vyřčeny s jasným nepochopením. Hodnotit ostatní nám nepřísluší, odvádí nás to od vlastního života a zasévá v srdcích negativní energii i náhled. Je proto mnohem lepší nejprve pomýšlet, následně vytvářet, těšit se z drobných postupů a pak se ptát, proč jsou věci tak, jak jsou a ne tak, jak by měly být. V tom je umění dotazování a dialogu, který bychom měli zvládnout. Jen tak se dopátráme pravdy a uskutečníme vždy to, co je důležité. Nezůstaneme stát kousíček před vrcholem, ale dosáhneme nejbáječnějšího výhledu, který se nabízí!
Nechceš-li, hledej důvody. Máš-li chuť, pohnutky přijdou...
Žádné komentáře:
Okomentovat