Šíleně a ještě šíleněji si připadám po dnešním dnu. Nedokážu zastavit rozběhnuté myšlenky a tělo krotím také jen s velkými obtížemi. Je to jako na houpačce, nahoru a dolů, letím a padám, cítím se dobře a nemám náladu. Od radostného výskání ke zlostnému mručení dnes není daleko. Je to velmi zvláštní pocit vědět i nevědět, umět i neumět, uměle řádit a prakticky uskutečňovat. Ještě štěstí, že máme ta krásná místa a lidičky, kteří nám dodávají energii a radostný náhled na život. I já dnes potřebuji jejich odhodlání a sílu, která mi po celém dni už teď večer chybí... A to je teprve první den nového semestru! Co budu říkat takhle za měsíc, nebo dva? Netuším, jediné s čím dnes mohu souhlasit je fakt, že pokud jsem se právě nezbláznila, tak to zvládnu i v následujících týdnech...
Lovu zdar a studentům zvlášť!
Žádné komentáře:
Okomentovat