Sním, bdím? Jsem ještě součástí snu, nebo už jsem v realitě? Nějak se nemohu rozhodnout, zda to co se děje, může a je realitou současnosti. Jsou nám stanovována stále nová pravidla a povinnosti, ale nemáme dostatečné technické a finanční prostředky na jejich realizaci. Stojíme před problémem, kdy máme mnohé v elektronické podobě a stále se musíme potýkat s tunami tištěného a podepisovaného papíru. Žijeme ve dvojím světě, který je plný nástrah a různých překvapení, která stojí na hranici zdravého rozumu. Z toho nám snad už zbývá jen um, či rum, abychom měli dostatek schopností lupnout si další stopečku rumu, jež zabrání myšlení. Proč? Protože myslet, znamená muset se neustále ptát... Asi jsem opravdu ve snu, neboť tohle normální a rozumně myslící člověk nemůže myslet vážně! A přesto je to tak. Proto nezbývá než srazit paty, natáhnout svůj krok, sklonit hlavu a poslušně jít. Tohle je vyžadováno, přáno a vyšší mocí dáno!
Neboj se bláznit, dovol si souznít...
Žádné komentáře:
Okomentovat