Zvláštní pocit patřit někam, odkud odcházíte. Tam, kde se sice cítíte doma a přesto vás tam nechtějí. Ne proto, že neumíte, nezvládáte, ale proto, že jste vystoupili z praktického světa a přešli do teoretického zázemí oboru. Roky utíkají, vědomosti přibývají a rozsah poznání se rozšiřuje, nicméně základ byl překonán. Kam se schoval? Zůstal zachován alespoň v kořenech vlastního poznání? Cítím, že zůstal. Je tam, cítím jeho prvky, které občas vyplavávají na povrch a zazáří. Jako hvězdná star, jež oslňuje a vyplňuje místa, která následně rozkvetou. Obléknou se do barev a voní tisíci vůněmi všeho světa. Každý střípek poznání má svou barvu a vůni. Jakou? No přeci jasně jiskřivou. Jako moře, jako slunce, jako tráva, jako léto, jako horský vzduch a promoklý psí čenich...
Hledej a objevuj, na svých kořenech pevně stůj!
Žádné komentáře:
Okomentovat