Do života člověk vchází s tím, že jej prožije. Dlouhými dny, měsíci a roky se prokousává do stále vyššího věku. Moudří, poznává, zjišťuje a zajišťuje si své místo na této planetě i světě. Postupně prorůstá jeho život se životy ostatních a stává se tak neoddělitelnou součástí sebe sama i svého okolí. Pomýšlí na další dny, prožívá mnohá dobrodružství a nepřipouští si skutečnost konečnosti života. Ona však zasáhne v různorodé podobě a jednotlivá lidská spojení se přerušují. Mnohdy vinou nás samotných, jindy vinou nevyléčitelných nemocí a strázní. Konec a smrt se přiblíží do života, zasáhne každý nerv i sval a zcela vykolejí běžný chod života. Naruší každodennost a způsobí mnohé ztráty, jež postupně zacelí čas. Někdy ovšem ani ten nedokáže přimět živé, aby vážili dní, jež jim zbývají a poučili se z prožitých skutečností. A přesto by měl být právě onen fakt podstatnou zkušeností každého z nás. Doprovázet, a v paměti uchovat kousíček odcházejícího, a ten uložit hluboko do vlastní mysli. Tam se spojí s našim vlastním životem a vyroste do košatosti našeho vlastního života!
Pomáhej a bude ti také pomoženo, doprovázej a ani ty, nezůstaneš sám...
Žádné komentáře:
Okomentovat