Pořád jako na trní. Stále jednou nohou v poklusu. V těle se hromadí nervozita a stres se zdá být tím, co určuje naše kroky. Je to jen zdání, nebo je to pravda? Sním, či bdím nad tímto svým dnem? Realita je reálnější, než se může zdát a než si vůbec můžeme přát. Všechno se kolem točí a moje oči sledují ten překotný poklus v záchvatu radostného rozechvění. Co když to právě bude ten moment, na který čekám? Co když je to ta chvíle, která má být pouze mou? Dopředu netuším a neočekávám nic, co by nebylo zřejmé. Všechno ostatní je pak velkou výzvou, kterou přijímám s vědomím, že je to můj život a mé rozhodnutí. Vím o něm, jsem s ním a zítra také budu. Přežiju, nenechám se převálcovat a s vítězným pocitem zadostiučinění vyrazím za dalším dobrodružstvím...
Není nutné spěchat, někdy je dobré věci jen tak nechat plynout!
Žádné komentáře:
Okomentovat