A je to tady! Nervozita jako před třiadvaceti lety, ve vzduchu očekávání, co nám dnešek přinese. Bude stejně úspěšný a krásný, jako ten před lety? Bude tolik veselí a radosti, jako když jsme se konečně rozhodli spojit naše životy v jeden? Bude plný plánů a růžové budoucnosti? Věřím, že ano a snad se i s ohledem na věk podaří splnit si některá svá přání. Pocitem příjemnosti to začalo, schůzkami to pokračovalo a dospělo to až tam, kde dnes stojíme. Na prahu středního věku, s méně naivním pohledem na okolní svět, s úžasnými životními průvodci, s několika šrámy na duši, ale hlavně s tím, který to všechno rozpoutal. Můj zájem, mé soustředění a plně získal mou důvěru. Objevil a nechal rozkvést mé pravé já, které spalo a čekalo, až se objeví. Jen díky němu mám vše, co jsem si mohla přát a mohu žít život, který mám!
Díky za ta léta, nechť nám láska vzkvétá...
Žádné komentáře:
Okomentovat