Nuda? Tak tohle slovo nemám v repertoáru. Nevím, kdy naposledy jsem neměla co na práci a mohla bych tedy prohlásit, že jsem se nudila. Spíš žiju stále v poklusu a tak mám pocit, že vhodnější by bylo použít spěchej, už to mělo být. Uvnitř mám stále napnutou strunu z luku a jen, jen vystřelit. Daleko, vysoko, za chvíli, ne právě teď. Protože pak už bude určitě pozdě a nic nebude tak, jak by mělo být. Proto mi noha kmitá jako splašená, neboť je stále připravena vyrazit. Utíkat, zapojit se do činností a nestát jen tak a nelelkovat! V mém případě je totiž chytání lelka něčím, co přirovnávám k zahlédnutí letící žirafy. Prostě neexistuje! A pokud bych snad přeci jen viděla létat žirafu, pak by to jistě bylo způsobeno něčím jiným, než tím, že bych se nudila. Čím, říkáte si? Inu, to záleží... domyslet si může každý, co jej napadne. A ono to vždycky nějak dopadne. Teď ovšem už musím běžet a zase zítra bude čas na chvilkové i milé zastavení se tady a teď!
Bežím, spěchám, nevím kam, dobře vím, že nestíhám...
Žádné komentáře:
Okomentovat