Je toho moc, co bych chtěl říct a zároveň vím, ač řeknu cokoliv, nic nebude správně slyšet. Snad proto budu raději mlčet a stát v pozadí, abych se nepustila do něčeho, co bych nemusela zvládnout. Pro dnešek úplně postačí těch několik mnoho skleniček, kterými jsem byla posilněna a které budou ještě dlouho spočívat v mém těle. Raději se nechám spoutat přírodou, než alkoholem a vystoupám výš, až k vrcholkům hor, které se rozprotírají v okolí. Vystoupám až tam, kde se vrcholky dotýkají mraků a vykřičím vše, co nechci znát. Dát zase plnost svým dnům a řád, jenž přináší do duše klid a dostatečnou pohodu. Jen tak dokážu být, přemýšlet a snít o všem, co ještě skutečně potřebuji. Ostatní už je jen mlžnou vlnkou, která je a za chvíli už ne...
Dej si stopečku, můj milý chlapečku!
Žádné komentáře:
Okomentovat