Člověk míní, ne vždy však dosahuje cílů, které si vytýčil. Stojíme vždy před velkolepou pravdou, která se léty nemění. Náš cíl je zatím v nedohlednu a čím více se mu blížíme, tím větší pocit námahy pociťujeme. Někdy běžíme, jindy jen pozvolna kráčíme směrem ke světlu, ale vždy s pocitem, že každou chvíli jsme na konci. Ten se nám však s ušlými kilometry vzdaluje, uplývá na vlnách hodin, dnů i skutečností, které nás míjí. Tolik bychom chtěli být za onou hranicí, která je stanovena, ale zatím jsme ještě nevyčerpali všechny možnosti k dosažení vrcholu. Ještě několik kroků, ještě pár řádků, znovu a znovu se zvednout, posadit, uvelebit a broukat si. Snad zítra už bude líp, snad za týden už budeme vědět. Teď ještě není čas, i když se krátí, nohy bolí a záda ještě víc. Je nutné vydržet, posečkat a pak dorazit tam, kde to hraje barvami duhy a libozvučnými tóny...
Vydržet a nepovolit, s medvědí silou jít zápolit!
Žádné komentáře:
Okomentovat