V jak bláznivém světě to žijeme? Ve školách se děti dopouštějí trestných činů, lidé se na potkání pouštějí do hrubých potyček a brutalita stoupá. Není to jen tím, že se k nám informace dostávají rychleji a z mnoha směrů. Je to dáno i tím, jaké hodnoty vyznávají jednotlivé generace. Co je pro mladého jeden život, když jich v počítačové hře zmařil už tisíce? Co je pro nerudného socialistickou ideologií postiženého seniora úsměv a dobrá nálada? Proč se honit za nějakým cílem, když všechno za mě udělají rodiče a všechno patří všem? Bezpáteřnost a totální ztráta veškerých etických principů se staly vůdčím prvkem myšlení lidí. Copak to ovšem jde, abychom žili od jednoho extrému k druhému? Vždyť přeci někde mezi tím leží onen vysněný svět pro každého z nás. S respektem k lidskému životu, k důstojnosti a právům jednotlivce i skupiny. Chceme přeci žít vedle sebe i spolu navzájem, abychom si poskytovali a předávali myšlenky, hodnoty a směřovali k jistým cílům. S trvalým vědomím respektu a směru. I když to mnohdy vypadá, že tomu, co se děje nezabráníme, není to pravda. I jednotlivec je schopen změnit svět...
Bojujme s lhostejností a zlobou, buďme tam, kde je nás potřeba!
Žádné komentáře:
Okomentovat