Zvířátka, zvířátka, zase tak zvířátka. Všude kam se podíváš na tebe koukají upřímné zvíření oči a hebký kožich, lákající k pomazlení. Nemusíme být dětmi, abychom se vrhali na každého živého tvora v našem dosahu. Stačí trošku povyrůst a nechat si v sobě stále kousek dětské radosti a nezkažené naivity, která právě zvířatům přisuzuje kouzelnou moc. V našich srdcích pak objevíme dílek každého živočicha, který nás potká. Tu broučka, tady mravence a za nejbližším rohem huňatého ušáka, jež svým poskočení dokáže rozpohybovat divokost v srdci a radost na duši. Není to jenom o pocitu sounáležitosti či pochopení chlupaté koule s čenichem. Je to i o skutečném poznání faktu, že ač jsme se jako lidé pasovali na pány tvorstva, bez pochopení, pomazlení, pohledu do hlubokých zvířecích očí se nepohneme s místa. Budeme sice ovládat, ale nebudeme chápat. Snad proto je důležité v každém živém tvoru spatřovat i kousek sebe sama...
Zvířátka měj rád, buď s nimi vždy kamarád!
Žádné komentáře:
Okomentovat