Odpočítávat dny do velkého třesku, je jako být natažen v blízkosti vody a nemoci se napít. Na jednu stranu si člověk přeje, aby to všechno již bylo za ním. Ale hned na druhý moment ještě nechce opustit přípravnou místnost, kde je v hájemství nevědomosti. Dvojjaký pocit omezenosti i vášně pro poznání se mísí již mnoho dnů a stále není jasné, s jakým výsledkem. Tělo bolí čím dál tím víc, stres se začíná projevovat, ale tvář je kamenná, jako ještě před mnoha týdny. Nic nenasvědčuje tomu, že to již za několik dnů vypukne naplno. Od rána až do večera se snažíme jako pilné včelky sbírat poznání, které je všude kolem. Myslíme si, že ho mnoho zůstává i v nás, ale je tomu opravdu tak? Inu, to brzy zjistíme a snad také my zažijeme pocit radosti, z dobře vykonaného díla. To je náš cíl, ke kterému právě směřujeme. Tak si držme palce, učme se a studujme, ostatní nechme těm, kteří mohou a chtějí.
Za svým cílem jít, ze studny poznání pít!
Žádné komentáře:
Okomentovat