V přímém přenosu sleduji to, co zatím bylo jeno psáno. Pozoruji a přesně vidím, co se děje a co bude následovat. Děsí mě představa, že se přesně naplní předpoklady, které jsou dány. Nechci a nemohu se smířit s představou, že budu muset skutečně zasáhnout do života dospělých rodičů. Postupně se začínají převracet role a já dcera, jsem najednou pečující dospělou. Ještě včera jsem se batolila u jejich nohou a dnes se pokouším zlepšit poslední část jejich života. Usiluji o jejich soběstačnost i přesto, že vídim, že je pro ně v mnoha ohledech nemožná. To, co já ještě zcela normálně zvládám, už oni pojímat nedokáží. Postupně rezignují na své místo a přenechávají jej dětem, vnukům. Pořád si na toto uspořádání světa nemohu zvyknout a stále jsem na pochybách, zde to zvládnu. Vnitřně vím, že ano, ale navenek se necítím být dostatečně silná a připravená na všechny budoucí kroky. A tak to pro dnešek nechám, zítra je také den. Pustím se opět do práce, odtrhnu se od skutečného světa a zamířím tam, kde vidím jistoty a bezpečí...
Růst a stárnout, s grácií vládnout!
Žádné komentáře:
Okomentovat