Vzpružená

Píši, píši,
nemám klid,
v rukou už není
žádný cit.

Přepisuji,
cituji,
poznámky
si maluji.

Ještě chvilku,
ještě chvíli,
pak už budem
opět v cíli.

Teď však zabrat
je mi třeba,
aby zítra
byl zas chleba.

Aby hlava klidnou
byla,
aby se už nezlobila.

Aby vítěž už byl
znám,
mezi námi rozpoznán.

Teď se zase vrátím
k psaní,
aby zítra bylo k
mání.

Aby všechno bylo tam,
kde to snadno rozpoznám...

S dobrým úmyslem i cíle dosáhneš!