To nás to tedy letos pěkně honí a trápí. Jaro se mění v zimu a zima na jaro. Stavy klidu a pohody pak vedou do rozbouřenosti a vzednutých vln. Je to jako na houpačce, kdy jsme chvíli na vrcholku naší dráhy letu a záhy padáme do propasti zapomění. Utěšujíc, že se to všechno srovná a zase bude líp. Kdy to ovšem nastane a zda to opravdu nastane, tak to je ve hvězdách. Možná si hvězdy říkají, co po nich ti malověrní lidičkové chtějí. Možná nás porozují se strachem a obavou, kam se to jen ty naše kroky plouží. Nevíme a snad proto bojujeme a snažíme se být vždy připraveni ke všemu, co přijde. Ale jde to vůbec? Může být člověk připraven na každičký boj, který se mu naskytne? Nevím, zda to opravdu je možné, ale za pokus to jistě stojí. Přeci nebudeme stát jen tak v koutku a čekat. Ne, ne, to není náš postoj. Musíme předpokládat, drobně předvídat a být připraveni vystartovat vždy, když je to potřeba. Jasně, zvláštní postoj, ale náš... Tak nám jej neberte, stejně si nedáme říct!
Připrav se teď, zachránit svět...
Žádné komentáře:
Okomentovat