Zase jeden začínající den a s ním mnoho výzev i úkolů. Bude jedním z mnoha dalších, nebo se stane výjimečným? Co můžeme očekávat a proč? Otázky dávají tušit odpovědi, ale jistoty nikde nevidět. Snad proto bude nutné počkat si na skutečné výsledky, které se dostaví a budou zřejmě dány. Ale to čekání, to je horší, než cokoli na světě. Jako když víme, že to nutně přijde, nejraději bychom to již měli za sebou, ale zároveň se neskutečně bojíme, zda to zvládneme. A tak čekáme, do poslední chvíle a minuty napjatí k prasknutí jako struny. Čekáme, vnitřní hlas si opakuje jednotlivé úkony a tělo se drží. Prosím, ať už je to za námi, ať už to mám za sebou, klidně, s úsměvem a nadhledem nad vším, co nejsem schopen ovlivnit a rozvahou nad skutečnostmi, jež budu řešit. Ať jsem to opět já, jen tam za tou duhou a medovým hájem...
Dnes to přijde, já to vím, stejně vím, že nic nevím!
Žádné komentáře:
Okomentovat